Záplavové detektory

Záplavové detektory včas rozpoznávají přítomnost vody v místě, kde může únik způsobit škodu. Nejčastěji se instalují k pračkám, myčkám, ohřívačům vody, kotlům, čerpadlům, rozvodům, pod dřezy nebo do technických místností. Do kategorie patří samostatné i systémové detektory, které zjišťují vodu pomocí kontaktních plošek, připojené sondy nebo snímacího kabelu. Bezdrátové modely komunikují s ústřednou PZTS nebo s příslušnou řídicí jednotkou a mohou předat poplach do aplikace, signalizačního zařízení či navazující automatizace. Při výběru je nutné ověřit kompatibilitu s používaným systémem, způsob napájení, umístění snímacích prvků, možnosti signalizace a vhodnost pro dané prostředí. Detektor se umisťuje do nejnižšího místa nebo tam, kudy se unikající voda pravděpodobně rozšíří. Nemá být položen na nerovném podkladu, zakryt předměty ani vystaven podmínkám, pro které není určen. Pozor je třeba dát na podlahy, které vodu odvádějí jiným směrem, a na místa s běžnou kondenzací nebo častým mokrým úklidem. Záplavový detektor sám obvykle únik nezastaví. Uzavření přívodu vody vyžaduje vhodný ventil, ovládací prvek a správně nastavenou vazbu. Funkci detektoru, stav napájení a doručení poplachu je vhodné pravidelně zkoušet podle pokynů výrobce.